Faust – 70%




Hodnocení článku:
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...Loading...

1 655 zobr. článku.

Pomalým letem se snášíme před brány města jako z tajemné pohádky. Poklidný obraz se však během krátké chvilky změní v drsný pohled na právě probíhající pitvu. To se doktor Faust snaží nalézt v útrobách nebožtíka lidskou duši. Hned první záběry filmu ruského režiséra  Alexandra Sokurova nenechají diváka v klidu.

Střídání drsných a poetických záběrů využívá režisér často a v divákovi tak míchá přepestrou mozaiku jednotlivých scén a obrazů, ve kterých se dějová linka mnohdy ztrácí a jinde naopak vynořuje. Faust není stravitelné dílko v psané verzi a stejně tak obtížně se divák prokousává filmovou verzí. Sokurovův Faust není filmovou adaptací stejnojmenné tragédie Goetha v obvyklém smyslu, ale výkladem toho, co zůstává nevyřčeno mezi řádky. Máme možnost sledovat  jedinečnou verzi  příběhu vzdělaného člověka s vášnivým srdcem, který se postupně nechává ovlivňovat lichvářem  (Mefisto). Jestliže Faust odpovídá svým projevem i vnější formou své literární předloze, pak postava lichváře vychází z Mefista  a dál dotvořena  lidskou fantazií. Je to kreatura člověka, který se neštítí ničeho a nikoho. Jeho postava je znetvořená a obličej dokáže odrážet chtivost stejně jako servilnost. Pohrává si s Faustem stejně jako s krysou a ulevit si od střevních potíží je schopen kdekoliv. Sochu madony v kostele oplzle oslintá. Lidi ani věci nemají pro něj  žádnou hodnotu a Faust je navíc ještě tak úžasně lákavá kořist. Je to člověk vzdělaný, ale touží po penězích a po lásce k Markétce. Je tak lidsky zranitelným a ovladatelným.

Postava Markétky do příběhu vnáší něhu, světlo i naivní důvěřivost. Smrt Markétky se propojí s odevzdaností k Faustovi. Možná to všechno působí zmateně a nejasně, ale stejně tak je zmateně a nejasně působí celý film. Mnoho scén je střihem rozděleno na více úseků, které se navzájem propojují. Sledovat dějovou linku není snadné a možná právě to bylo záměrem režiséra. Stejně jako Faust marně hledá odpověď na své otázky a touží po Markétce, tak marná je snaha diváka najít jasnou linii příběhu a orientovat se v tříšti výtvarně zajímavých záběrů.

Film nenechá diváka lhostejným a ocení ho spíše ti, kdo se s dílem  J.W.Goetha setkali na školách  nebo mudrují nad smyslem lidského bytí. Pro ostatní se může stát filmem na hranici stravitelnosti a porozumění. I když lákavé jsou záběry z  netradičně pojaté scény  s ženami ve velké prádelně nebo milostné vyznání Fausta s Markétkou.

Na celkovém vyznění filmu má podíl hudba, výtvarné profese a vedení kamery. O hudební doprovod se postaral ruský skladatel Andrey Sigle, který má mnoholetou zkušenost s filmovou hudbou a pro Fausta složil l hudební doprovod, který jako jemný podkres dotváří jednotlivé scény. Historické kulisy se zabarvením starých olejových obrazů  krajin  působí spolu s hudebním doprovodem klidně oproti hrubým scénám v úzkých ulicích městečka a v potemnělých a špinavých místnostech.  Drsnost a živelnost  dokreslují zvuky kroků, zvířat, dechu i sípění, které jsou často slyšet  i během hovoru lidí.

Faustův příběh sledoval za kamerou velice úspěšný francouzský kameraman Bruno Delbonnel, držitel ocenění European Film Award za nejlepší kameru (Amélie z Montmartru) a třikrát byl tento kameraman nominován na Oskara (Amélie z Montmartru, Příliš dlouhé zásnuby a Harry Potter a Princ dvojí krve). Ve filmu Faust si kameraman skutečně vyhrál a nabízí záběry od detailů na lidské tělo i přes pohledy do nitra hromady hadrů nebo pod sukně pradlen. Nádherně poetické jsou záběry krajin, skal a ledovců.

Zajímavé lokality pro natáčení filmu byly vybrány i v Čechách. Točilo se na hradě Točník, Žebrák a v Kutné Hoře. Záběry  ledovce a gejzíru se natáčely na Islandu.

Z  hereckých výkonů mě zaujal především představitel lichváře, herec a tanečník Anton Adasinskij (divadlo DEREVO). Jeho postava odpuzuje a současně neustále přitahuje pozornost diváka. Je to postava propracovaná od celkového držení těla a pohybu v prostoru až po jemnou mimiku tváře nebo. Fausta zahrál německý herec  Johannes Zeiler s velkou razancí při velkém hněvu i s citem pro jemnost ve scénách s Markétkou, kterou hraje Isolda Dychauk. Na tuto herečku si možná  diváci pamatují ze seriálu Borgia. Ruské herečce Isoldě Dychauk je teprve 19 let a její filmová hvězda strmě stoupá.

Film Faust není snadno stravitelné a zábavné dílo pro nenáročného diváka. Zpočátku svižné tempo filmu se s postupujícím časem zpomaluje a délka 131 minut  je na hraně únosnosti divácké pozornosti. Film je osobitě zpracován s důrazem na výtvarnou složku. Film natočený v němčině získal cenu Zlatého lva na Benátském filmovém festivalu 2011.

Komentáře

Komentář



Jestli se Vám článek líbí, můžete podpořit celý web FilmCZ.Info
Twitter
FilmCZ_Info on Twitter
19 people follow FilmCZ_Info